Kaple sv. Floriána

Příbramská kaple sv. Floriána (česky Květoslava) a Panny Marie

Základní kámen byl posvěcen brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem 21.12.1992. Posvěcení nové kaple bylo vykonáno rovněž Vojtěchem Cikrlem 22.5.1999. Délka lodi je 18 m, šířka 9 m, výška stropu se pohybuje mezi 7 až 8,5 m. Dosud nerealizovaná věž má mít výšku 10 m, v ní bude zavěšen zvon o váze 1 q. Půdorys kaple tvoří elipsa, k ní se přidružují elipsovité „buňky“ – na jihu zpovědní místnost, na severu předsíň a sakristie.

První pokus postavit v Příbrami kapli byl po r. 1945, druhý v r. 1968. Některé zmínky uvádějí, že úplně první snaha postavit v Příbrami kapli byla už před 2. svět. válkou.

Projekt kaple vytvořil ing.arch. Aleš Fiala z Brna. Kaple byla realizována v letech 1994–1999. Rozhodně stojí za to si ji prohlédnout.

Mše se konají pravidelně v pondělí, v zimních měsících v 17.00, v letních měsících v 16.00. Nepravidelné mše (cca po čtyřech týdnech) se konají v neděli od 11.00.

O svatém Floriánovi – patronu Příbrami

Po vydání Diokleciánových dekretů (303–304) nastaly křesťanům v římské říši zlé časy. Jejich chrámy pohltily plameny, oheň strávil desítky a stovky vzácných rukopisů, a kdo se nezřekl nového náboženství, byl podroben nevýslovnému trýznění. Zahynuli svědkové víry jako biskup Maxmilián i dvanáctiletý Vít, stejně jako léčitelé Kosmas a Damián. Vyznavačka Irena a jáhen Vincenc byli upáleni, zbožné dívky Kateřina, Dorotea a Agnes skončily pod katovým mečem. Místy se bouřili sami římští vojáci, pověření nelidskými úkoly. Ani ti neušli trestu. Setník Šebestián byl ubodán šípy, velitele vojenské legie Mauritia popravili s celou desetinou jeho mužstva. Rozkazům se vzepřel i jistý římský setník jménem Florián.

Dokonce křesťanům pomáhal unikat stíhání, a když viděl jejich odhodlanost a sílu přesvědčení, sám nakonec uvěřil Kristu. Neodvolal ani při mnohonásobném mučení. Přivázali mu tedy ke krku těžký kámen a utopili jej v řece Emži. A přece zvítězil on. Ať pohanští trýznitelé pálili kostely a knihy ze všech sil, ať se rozhořely domy a pergamenové svitky se měnily v prach, nepodařilo se jim zničit ducha, o němž jejich oběti vydávaly svědectví. A tak římský setník Florián svým poctivým životem, odvážnou vírou a nakonec i mučednickou smrtí uhasil ničivý požár lidské zloby a planoucí nenávisti. Ti, kdo uctívali jeho památku, vkládali mu do rukou nádobu vody života (Jan 4, 14), která hasí vyprahlost i zlo. Všechno ostatní (uhašení hořícího domu modlitbou nebo jediným vědrem vody) jsou už jen pozdní legendy. Nicméně pro tento svůj atribut zůstal už navždy patronem hasičů.